SCHWARZENBERG, Friedrich von. Aus dem Wanderbuche eines verabschiedeten Lanzknechtes

Dne 5. července roku 1830 vstoupili francouzští vojáci do dobytého města Alžíru. Téhož dne podepsal alžírský bej Hussain kapitulaci do rukou francouzského divizního generála Louise Augusta Victora de Ghaisne, hraběte de Bourmonta. Tím začalo francouzské letité dobývání Alžírska, které se mělo stát na dalších mnoho desetiletí jedním z hlavních francouzských koloniálních bojišť.

Alžírsko bylo do té doby formálně součástí Osmanské říše, přičemž ale disponovalo značnou nezávislostí. Samotný Alžír byl po staletí jednou z hlavních základen berberských pirátů, kteří sužovali námořní obchod ve Středomoří, což vedlo v prvních dvou desetiletích 19. století ke dvěma berberským válkám. Hlavní příčinou francouzské invaze se ale nestalo pirátství, ale fakt, že Francie Alžírsku dlužila za nezaplacené dodávky potravin v období koaličních válek. Francouzský král Karel X. Bourbonský se necítil vázán platit dluhy z doby 1. francouzské republiky. Diplomatické řešení celé záležitosti selhalo již roku 1827 a od té doby francouzská flotila blokovala Alžír, na což dopláceli hlavně francouzští obchodníci, zatímco berberští piráti zpravidla dokázali blokádou proklouznout.

Když Francie roku 1829 vypravila do Alžíru velvyslance, aby se pokusil celou vleklou záležitost urovnat, dostala se jeho loď pod palbu, což byla pro Francouze příslovečná poslední kapka. Alžírské problémy se proto měly vyřešit vojensky. V polovině května 1830 vyplulo z Toulonu téměř 600 lodí (103 válečných a 464 transportních) s takřka 40.000 armádou. Ta se v první polovině června vylodila u Sidi Ferruch, tedy asi 25 kilometrů západně od Alžíru. Francouzi zatím jen odráželi alžírské útoky a čekali, až dorazí těžké dělostřelectvo. To se stalo koncem června, takže k útoku na alžírskou metropoli mohlo dojít vzápětí. Hlavní pevnost Sultan-Khalessi střežící alžírský přístav padla 4. července a následující den alžírský bej Hussain kapituloval.

Ve Francii mezitím vypukla červencová revoluce, takže francouzské tažení se zastavilo v polovině srpna, jakmile dorazily čerstvé zprávy z domova. Po výměně vrchního velitele pokračovaly vojenské operace na podzim. Ačkoliv další místní bejové vedli nadále boj proti Francouzům, byl nad Alžírskem vyhlášen francouzský protektorát. De iure měly být zachovány svobody, majetky i náboženství Alžířanů, ale de facto začalo s vojenskou správou docházet k řadě excesů proti deklarovanému stavu. Právě proto se pak další boje táhly po mnoho desetiletí.

Alžírskému tažení se věnuje první část dnes prezentované knihy, jejíž autor se francouzské expedice do Alžíru osobně zúčastnil. Sloužil u dělostřelectva a jeho zásluhy na tažení byly odměněny rytířským křížem francouzského Řádu čestné legie. Byl jím Friedrich kníže Schwarzenberg, nejstarší syn rakouského polního maršála a vítěze nad Napoleonem Karla Filipa Schwarzenberga z orlické větve rodu. Friedrich, kterému pro jeho dobrodružnou povahu říkali také „poslední lancknecht“, se z Alžírska vrátil koncem léta roku 1830. Předtím již získal vojenské zkušenosti během rakouského tažení do Neapole roku 1821, následně pak bojoval například ve Španělsku v 1. karlistické válce na straně Dona Carlose, roku 1846 proti povstalcům na Krakowsku a o rok později ve švýcarské občanské válce Sonderbundu. V revolučních letech 1848‒1849 pomáhal bránit Tyrolsko proti Italům a v druhém válečném roce participoval i na letním tažení do Uher. Mimo četných válečných dobrodružství zaznamenal ve svých pamětech také zážitky z cest do různých veskrze exotických a rizikových destinací.

Prezentovaná kniha formátu cca A5 má pevnou polokoženou vazbu. Hřbet vyvedený v tmavě červené kůži je zdobený zlaceným slepotiskem s názvem díla tištěným novogotickou frakturou v ornamentálním rámečku s rostlinnými motivy. Novogotickým písmem je ostatně tištěna celá kniha. Jedinou ilustrací v celém svazku je rytina na titulním listu zachycující ukončený souboj. Pro snazší orientaci v textu jsou u vnějšího okraje stránek uvedeny marginálie. Samotný text na některých místech používá vysvětlující poznámky pod čarou. Kodex obsahuje dohromady svázaný první a druhý díl knihy, takže vzpomínky na alžírskou expedici tvoří zhruba třetí čtvrtinu celého svazku. Exemplář v Knihovně VHÚ Praha podle vlastnických razítek dříve náležel do regimentní/plukovní knihovny olomouckého pěšího pluku č. 54.

Věříme, že dnešní kniha potěší nejen badatele zabývající se vojenstvím 1. poloviny 19. století a koloniálními válkami, ale i každého příznivce dobrodružné literatury. Voják, světoběžník a „poslední lancknecht“ Friedrich kníže Schwarzenberg jistě čtenáře zaujme v obou směrech.

Druhý svazek pamětí se vzpomínkami na alžírské tažení si můžete on-line přečíst zde.

Citace:

SCHWARZENBERG, Friedrich von. Aus dem Wanderbuche eines verabschiedeten Lanzknechtes. Wien : [s. n.], 1844. xxvii, 235 s.