V návaznosti na dříve představenou pruskou příručku pro zakreslování situačních map jsme jako dnešní exponát dne vybrali jedno jazykově české topografické dílo.
Příručka praktické topografie štábního kapitána československé armády Josefa Větrovského přináší v deseti kapitolách poznatky o vytváření a zejména čtení map a terénu, které jsou nezbytné pro úspěch bojových operací.
Autor začíná výkladem o mapách a mapování obecně, zejména o soudobém mapování prováděném Vojenským zeměpisným ústavem, které vycházelo z dřívějších rakouských vojenských mapování. Zaměřuje se zejména na tzv. speciálky – speciální mapy v měřítku 1:75 000, které vznikly při třetím vojenském mapování, jež probíhalo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1876–1877. Tyto mapy byly v dalších letech jen minimálně revidovány. Autor proto nejprve zdůrazňuje, jaké nepřesnosti v původních mapách jsou, jaký vliv to má zejména na dělostřeleckou palbu, a podtrhuje zastaralost map a jejich nedostatky při „moderním“ využití. Vysvětluje také změny a úpravy v revizi map, která probíhala od roku 1920.
Druhá kapitola příručky je zaměřena na problematiku znázornění terénu (šrafy, vrstevnice) a situace, a jejich čtení. Třetí se věnuje měřítkům a měření vzdáleností a určování výšek, a čtvrtá určování viditelnosti. Obě tyto naposledy zmiňované části jsou zásadní pro umístění vojenských pozorovatelen a správnou střelbu.
Dále je pozornost věnována kopírování, zvětšování či zmenšování map a postupům, jaké je k tomu možné využít, včetně pořizování leteckých snímků.
V šesté kapitole se autor přesouvá již k popisům praktické práce v terénu. Představuje práci s buzolou a jak se v terénu orientovat podle mapy, vyhledávat shody mapy a přírody (tedy určit stanoviště v přírodě, které odpovídá stanovišti na mapě) a jak připravit pochod podle mapy za dne i v noci.
Následující kapitoly jsou věnovány postupům samotných topografů při úpravách plánů a novém trigonometrickém měření zajišťovaném Vojenským zeměpisným ústavem. Popisují, jak zakreslovat opravy chybných znázornění a změny situace, určovat stanoviště vojenské techniky vlastní i nepřátelské atd. Pozornost je zde věnována také vytváření náčrtků a podkladů přímo v terénu (určování sklonu, měření vzdáleností).
Konečně desátá a poslední část je zaměřena na využití znalosti lokální geografie při střelbě, zejména při nepřímé střelbě, kdy je topografická příprava klíčovým prvkem pro její přesnost.
Příručka praktické topografie na 124 stranách přehledně shrnuje postupy vytváření přesného moderního mapování, využití map v praxi zejména pro vojenské účely a je tedy nejen zdrojem pro poznání postupů, jak byly mapy vytvářeny, ale také jak byly v prostředí armády zpřesňovány a prakticky využívány. Je doplněna ukázkou speciální mapy a souborem nákresů znázorňujících různé situace a prvky, které lze při zakreslování a čtení map a terénu využívat.
Citace:
VĚTROVSKÝ, Josef. Příručka praktické topografie. Milovice : nákladem vlastním, 1929. 124 s. ; 2 obr. příl. : tb.