WERSTADT, Jaroslav, ed. Hrdinové a věřící 1914–1918

„Byly to především dvě síly, dvě mohutnosti mravního řádu, jež učinily národ schopným, aby obstál ve veliké zkoušce, aby našel místo a svůj cíl ve světové srážce a aby z ní vyšel jako vítěz, jako národ sjednocený a osvobozený: byla to jeho schopnost víry a schopnost hrdinství.“

Tento text napsal do doslovu představované publikace historik Jaroslav Werstadt (1888–1970). Jeho život ovlivnila účast na domácím odboji za velké války, později se podílel na založení Archivu národního osvobození a jeho sloučení s legionářským archivem v Památník osvobození. Po druhé světové válce, za které byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald, se významně zasloužil o obnovu Památníku osvobození v rámci Vojenského historického ústavu.

Od dob první republiky se stal jedním z Werstadtových odborných zájmů právě odboj.

Kniha Hrdinové a věřící je sbírkou dopisů, deníkových záznamů a vzpomínek na osudy jedinců, kteří zemřeli v průběhu první světové války. Jejich příběhy jsou doplněny vzpomínkami na Tomáše Garrigue Masaryka, Milana Rastislava Štefánika, Aloise Rašína, Antonína Kalinu a také na Charlottu Garrigue Masarykovou. Ačkoli tyto osobnosti spojované především se vznikem československého státu potkal osud zcela jiný než uváděné „méně šťastné“ hrdiny, společně s nimi upevňují náladu, která z publikace čiší. Deset let po skončení velké války, a tedy i deset let od vzniku samostatného Československa byla vydána tato vzpomínková kniha, která měla připomenout střípky z osudů těch, kteří se na vzniku republiky podíleli – ať už v legiích, nebo jako političtí činitelé.

Publikace v době vydání na své čtenáře působila jistě značně emotivním dojmem. Hned první čtyři uvedené texty představují jedny z poslední dopisů, které mladí legionáři poslali rodičům před svojí smrtí. Jako první je uveden dopis pozdějšího plukovníka ruských legií Josefa Jiřího Švece (1883–1918) ze srpna roku 1914, tedy z doby, kdy se jako dobrovolník připojil k českému pluku v Kyjevě. Známější památkou na plk. Švece je jeho deník, který popisuje první dny jeho působení v České družině a je doveden až k bitvě u Zborova, kde končí. Josef Švec zemřel vlastní rukou 25. října 1918 poté, co jeho vyčerpaní podřízení odmítli splnit rozkaz. Jeho ostatky pohřbené u Čeljabinsku byly exhumovány a přeneseny do vítkovského Památníku osvobození v roce 1933. V roce 1928 napsal Rudolf Medek drama Plukovník Švec, které bylo inspirováno plukovníkovou smrtí. Polemiky s dílem a další zpracování tohoto tématu na sebe poté nenechaly dlouho čekat.

Dalším uvedeným listem je dopis Antonína Grmely (1891–1914) rodičům před popravou ve Wadowicích ze dne 12. prosince 1914. Grmela, člen České družiny, byl společně s dobrovolníkem Josefem Müllerem chycen rakouským polním četnictvem, shledán vinným z vyzvědačství a velezrady a odsouzen k smrti oběšením. Před smrtí sepsal dopis rodičům a list generálu Radku Dimitrijevovi, který je v publikaci též uveřejněn.

Kniha vyšla v nákladu 1000 číslovaných výtisků, z nichž ten ve fondu Knihovny VHÚ Praha má číslo 260. Poměrně prostá avšak efektní grafická úprava je doplněna titulní ilustrací Jana Konůpka (1883–1950), známého českého malíře, grafika a ilustrátora, který byl členem mnoha uměleckých organizací, mezi kterými nechyběly Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Spolek výtvarných umělců Mánes nebo skupina symbolistních grafiků Sursum, na jejímž založení se sám podílel.

Citace:

WERSTADT, Jaroslav, ed. Hrdinové a věřící 1914-1918. V Praze: Emporium, Alois Dyk, [1928]. 107 s.