ČECHURA, Jaroslav. Zimní král, aneb, české dobrodružství Fridricha Falckého

 

Dne 4. listopadu 1619 zaznělo svatovítskou katedrálou na konci korunovace českého krále slavnostní Te deum laudamus. Nutno podotknout, že korunovace to byla vpravdě netradiční, oproti všem předchozím a vlastně i následujícím. Neprováděl ji totiž jako tradičně arcibiskup, obvykle pražský (nebo osoba zastupující jeho úřad coby arcidiecézní administrátor), ale čtyři muži, z nichž dva reprezentovali duchovní stav (administrátor dolní protestantské konzistoře měl nejblíže k původní funkci arcibiskupa/arcidiecézního administrátora) a dva světské stavy. Korunovaci doprovázely kalvínské modlitby a bohoslužby, neboť korunovaným králem byl Fridrich Falcký, který záhy získal přízvisko „zimní král“.

Fridrich se stal kandidátem na pozici českého krále během českého stavovského povstání a smrti císaře Matyáše I., po němž nastoupil nekompromisní dosavadní český král Ferdinand II., došli povstalci k závěru, že je třeba jeho i rod Habsburků obecně sesadit z českého trůnu a poohlédnout se po vhodném protestantském kandidátovi. Fridrich se zdál být téměř ideální – byl hlavou Protestantské unie, od níž bylo možné očekávat finanční i vojenskou pomoc, a jeho manželka Alžběta Stuartovna byla dcerou anglického krále, což se mohlo v mezinárodní politice velmi hodit. Navíc byl Fridrich mladý a politicky nezkušený, a tedy snadněji manipulovatelný. Povstalí stavové totiž rozhodně po nijak silném vládci netoužili.

Naděje stavů, které vkládali do nového krále, se ale ukázaly jako liché. V okamžiku, kdy došlo v srpnu 1619 v Řezně ke zvolení nového římského císaře Ferdinanda II. (i Fridrichovým falckým kurfiřtským hlasem), se politická situace nezvratně vychýlila v neprospěch povstalců, ačkoliv se k české konfederaci (zemí Koruny české) v září přidali stavové obou Rakous a v lednu 1620 také Uher. Císař Ferdinand II. se mohl opřít o své španělské příbuzné a během zimy 1619‒1920 uzavřel spojenectví s bavorským vévodou Maxmiliánem a saským kurfiřtem Janem Jiřím. Triumfem císařské politiky a fatálním Fridrichovým neúspěchem se stala v červnu 1620 Ulmská smlouva mezi Protestantskou unií a Katolickou ligou, která v záležitostech českého krále mezi oběma spolky stanovovala neutralitu. Bavorská armáda tak mohla bez problémů vtáhnout do Čech, aniž by její týl ohrozili říšští protestanti, a do Falce naopak vkročila ze Španělského Nizozemí vojska Ambrosia Spinoly.

Fridrich byl zklamáním i v samotných Čechách, kde se představy o náboženství umírněných českých utrakvistů velmi rozcházely s radikálním kalvinistou Fridrichova ražení. Pražané mu nikdy nezapomněli vybílení svatovítské katedrály a znesvěcení tamních hrobů světců. Ani Fridrichův vliv na průběh války nebyl příliš významný. Jeho tchán Jakub Stuart jeho české dobrodružství neschvaloval a do Čech dorazilo jen minimum žoldnéřů z Britských ostrovů (větší anglická expedice pomáhala bránit Falc). Jmenování nového generalissima stavovské armády místo umírnění animozit mezi stávajícími veliteli jen přidalo do dramatu novou osobu, vojensky prakticky nezkušenou. Navíc klíčové zajištění financí pro další válku bylo nad Fridrichovy síly. Jeho nejvýznamnějším vojenským angažmá byla jeho osobní přítomnost u vojska během bojů u Rakovníka, která do jisté míry pozvedla jeho morálku.

Po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře opustil Čechy a přes Vratislav odcestoval do Nizozemí, kde nalezl azyl. Do Čech se již nikdy nevrátil, ale titul českého krále užíval až do své smrti. Z Fridrichova českého roku stojí za zmínku fakt, že 19. prosince 1619 se mu v Praze narodil třetí syn, princ Ruprecht, kterého si představíme v knižní upoutávce příští měsíc.

Patnáct let stará publikace z pera renomovaného českého historika Prof. PhDr. Jaroslava Čechury, DrSc. je vázána v tvrdých deskách, jejichž obálku zdobí známý korunovační portrét krále Fridricha Falckého. Autor se zaměřuje na Fridrichovo „české období“ a jakožto specialista na sociální dějiny se intenzivně věnuje otázkám, proč Fridrich tak dlouho váhal před přijetím české koruny a jak dalece nepochopil české prostředí a poměry. Stranou samozřejmě nezůstává ani vojenská stránka věci, které je věnována značná pozornost. Kniha bohužel neobsahuje ani jmenný, ani místní rejstřík a kupodivu ani v odborné literatuře běžný poznámkový aparát, který je u prací této odborné úrovně samozřejmostí. Grafický doprovod přináší reprodukce dobových rytin a obrazů v černobílém provedení přímo v textu, což je u dobových maleb jistě škoda.

Představovaná kniha je stále jedinou ucelenější biografickou prací v českém jazyce věnovanou Fridrichovi Falckému. Jako taková je jistě vhodnou připomínkou kulatého výročí jeho korunovace a stále má čtenářům svojí odborností i čtivostí co nabídnout.

S ohledem na autorská práva si knihu on-line nepřečtete, ačkoliv byla digitalizována.

 

Citace:

ČECHURA, Jaroslav. Zimní král, aneb, české dobro04družství Fridricha Falckého. Praha : Rybka, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha