BŘEZOVÉ, Vavřinec z. Husitská kronika

Události husitské revoluce a prvních let husitských válek jsme si na stránkách VHÚ v rámci jejich 600. výročí připomínali již mnohokráte. Počínaje samotnou osobností Jana Husa přes husitskou revoluci, první pražskou defenestraci a smrt krále Václava IV., bitvu u Sudoměře, příchod Jana Žižky a Táborů do Prahy, operace Zikmundova křižáckého vojska u české metropole, bitvu na Vítkově (a také zde ) až po bitvu u Vyšehradu a další operace vedoucí ke kapitulaci Nového hradu u Kunratic v lednu 1421. Mimo to jsme prostřednictvím knihovních dokumentů připomínali i husitské vojenství a válečnictví  obecně a také některé významné osobnosti této doby. Dnes budeme pokračovat událostmi z počátku června roku 1421 prostřednictvím asi nejznámější kroniky doby husitské.

Husitské války nebyly zdaleka jen konfliktem mezi českými a moravskými kališníky a králem Zikmundem, ale také krvavou a vícevrstvou občanskou válkou jak mezi katolíky a zastánci přijímání pod obojí, tak mezi různými (umírněnějšími i radikálnějšími) frakcemi samotných husitů. Velmi zásadní proto byla snaha o sjednocení těchto skupin, k čemuž mělo dojít na plánovaném generálním sněmu zemí Koruny české, který měl proběhnout na jaře roku 1421. Sněm byl svolán do Čáslavi a sešel se ve dnech 3.−7. června, bohužel se ale nestal sněmem generálním, neboť se jej zúčastnili jen zástupci husitských frakcí orebitů, táborů a Pražanů a část českých katolíků. Moravu zastupovalo několik tamních šlechticů a přítomni byli také delegáti krále Zikmunda. Zcela chyběli zástupci stavů ze Slezska a z obojí Lužice a také účast Moravanů nebyla velká. Sněm společně přijal jako nový zemský zákon čtyři pražské artikuly (základní husitský program – přijímání pod obojí, svobodné hlásání Božího slova, konec světského panování kněží, potírání smrtelných hříchů), neshodl se ale na společném odmítnutí krále Zikmunda. Ten byl nakonec uznán za panovníka na Moravě, ve Slezsku a v obou Lužicích, ale odmítnut v samotných Čechách, kde měli husité největší vliv. Sněm dále zvolil dvacetičlennou vládu, která měla spravovat zemi do přijetí nového krále, svolal vojsko proti novému vpádu Slezanů do Čech a rozhodl svolat do Prahy na začátek července církevní synodu (koncil), která měla vyřešit fungování církve v Čechách.

Jakkoliv se stal čáslavský sněm roku 1421 zásadní událostí pro celé české země, jeho efektivní výstupy byly kromě přijetí pražských artikulů minimální – korunní země se neshodly na osobě krále, což vedlo k rozkolu mezi českou a moravskou šlechtou, zvolená vláda neprokázala dostatečnou funkčnost a koncil se v Praze nesešel. Chaos husitských válek proto pokračoval dále s neztenčenou intenzitou.

Prezentovaná kniha je edicí Husitské kroniky a Písně o vítězství u Domažlic z pera Vavřince z Březové (cca 1370 – cca 1437). Tento český nižší šlechtic, vzdělanec a spisovatel se stal jedním z nejdůležitějších kronikářů husitského období. Byl mistrem na pražské univerzitě a sám patřil k zastáncům přijímání pod obojí, přičemž spadal k husitskému názorovému středu. Proto často zaujatě komentoval jak počínání příliš umírněných, tak přílišných radikálů. Jeho pohled na husitskou epochu našich dějin je tak neocenitelným dobovým svědectvím, které má jako pramen značnou váhu.

Sama publikace patří do série edicí pramenů, které nakladatelství Svoboda vydávalo v 70. letech 20. století. Všechny svazky této edice měly formát A4 a byly vázané v pevných plátnem potažených deskách krytých papírovým přebalem. Série byla na svoji dobu velmi dobře vybavena a jednalo se do jisté míry o reprezentativní publikace s větším množstvím celostránkových ilustrací. Mezi ně patří jak fotografie architektonických a hmotných památek, tak faksimile husitských rukopisů nebo reprodukcí dobových iluminací. Vedle samotných textů svazek obsahuje také úvod od editorky, historičky a archivářky, prof. PhDr. Marie Bláhové, DrSc., která je také autorkou studie o Vavřinci z Březové a veškerých poznámek. Druhou studií, kterou čtenář v knize najde, je stať o Vavřinci z Březové jako básníkovi z pera literárního historika Jana Blahoslava Čapka, který přeložil Píseň o vítězství u Domažlic. Publikace obsahuje rozsáhlý poznámkový aparát, ale také seznam zkratek a vyobrazení, věcné vysvětlivky, osobní a místní rejstříky a samozřejmě přehled hlavních pramenů a literatury. Poznámky a doplňky tvoří téměř třetinu knihy.

Čtivá a celkem věrohodná Husitská kronika Vavřince z Březové je tak dodnes zajímavým a významným dobovým pramenem, který přináší podrobné svědectví nejen o čáslavském sněmu, ale o celé husitské době. Věříme tedy, že je důstojným připomenutím 600. výročí a i dnes si najde množství čtenářů nejen mezi příznivci husitství.

Citace:

BŘEZOVÉ, Vavřinec z. Husitská kronika, Píseň o vítězství u Domažlic. 2. oprav. vyd. Praha : Svoboda, 1979. 427 s.