MŇAČKO, Ladislav. Smrt si říká Engelchen

Dne 24. února 1994 zemřel Ladislav Mňačko, významný slovenský spisovatel moravského původu. Jeho díla byla přeložena do 26 jazyků, čímž se stal nejpřekládanějším slovenským autorem (o nejpřekládanější české knize jsme psali zde. Za připomenutí stojí celý jeho událostmi nabitý život.

Ladislav Mňačko se narodil 29. ledna 1919 ve Valašských Kloboukách, ale vyrůstal v Martině. Protože pocházel z chudých poměrů, od mládí tíhl k levicovým myšlenkám. Po rozpadu ČSR a vzniku Slovenského štátu roku 1939 se pokusil emigrovat do SSSR, což se mu nezdařilo. Byl dopaden a uvězněn v koncentračním táboře. Následně byl odeslán na nucené práce do Německa. Roku 1944 se mu podařilo uprchnout a půl roku se ukrýval v Drážďanech, kde také v únoru 1945 zažil bombardování města. Tato část života jej inspirovala k pozdějšímu napsání románu Noční rozhovor (vydán 1966). Poté se dostat do protektorátu a od března 1945 se stal členem oddílu Ploština 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky, v němž setrval do konce války. Aktivně se účastnil partyzánské války a do konce života se vyrovnával s pocitem viny za německé vyvraždění obce Ploština. Právě toto období pak ztvárnil v románu Smrt si říká Engelchen. Po válce se stal členem KSČ a novinářem. Jako zahraniční korespondent často cestoval, přičemž se nevyhýbal ani oblastem, v nichž probíhal nebo dozníval konflikt. Roku 1948 byl dopisovatelem v Palestině, roku 1957 v Maďarsku či roku 1966 ve Vietnamu. Roku 1961 se také v Izraeli účastnil soudu s válečným zločincem Adolfem Eichmannem. Byl tak známý díky svým politickým reportážím jak ze zahraničí, tak ze Slovenska. Z prvotního příznivce komunismu se zvolna stal jeho odpůrcem. Počátkem 60. let napsal vysoce ceněnou knihu Opožděné reportáže o politických procesech 50. let a ještě roku 1968 vyšla jeho kniha Jak chutná moc, která byla do té doby zakázána a nejprve byla vydána ve Vídni a v Londýně.

Roku 1967 na protest proti československé protiizraelské politice emigroval se svojí židovskou manželkou do Izraele, ale záhy se vrátil do ČSSR. O rok později, po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, ale emigroval znovu. Pobýval v Německu, Izraeli a v Rakousku, kde se nakonec usadil. Do Československa se vrátil po revoluci roku 1989 a následně patřil mezi odpůrce rozdělení společného státu. Po této události se usadil v Praze, ale počátkem následujícího roku při jedné ze svých návštěv Bratislavy nečekaně po krátké hospitalizaci zemřel.

Jedním z nejznámějších Mňačkových děl je dnes prezentovaný román Smrt si říká Engelchen, v němž lze nalézt řadu autorových autobiografických rysů a který je postaven na skutečných událostech. Mistrný i surový popis partyzánské války a jejích drsných specifik se po jeho prvním vydání roku 1959 stal velmi populárním. Záhy se dočkal řady vydání a vyvolal také zájem o tragické události konce druhé světové války na Valašsku – vyvraždění osad Ploština, Prlov či Vařákovy paseky. V letech 1960 a 1963 byly podle románu také natočeny filmy. Druhý z nich, v režii Jána Kadára a Elmara Klose s Janem Kačerem v hlavní roli, lze bezpochyby zařadit ke zlatému fondu československých válečných filmů a dodnes patří k tuzemským špičkám svého žánru. Stejně jako kniha sama má daleko k heroizaci hlavních postav. Naopak vykresluje jejich psychologická traumata a nutnost vyrovnat se s pocity viny za kontroverzní jednání. Kniha je dodnes velmi čtivou připomínkou nejen našeho partyzánského hnutí, ale i významné osobnosti jejího autora.

Citace:

MŇAČKO, Ladislav. Smrt si říká Engelchen. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 1961. 229 s.

Zdeněk Munzar