Viliam ŠALGOVIČ, Kapitán Repkin odchází

Viliam ŠALGOVIČ, Kapitán Repkin odchází

Dne 16. listopadu 1943 zaútočil sovětský partyzánský svaz generála Saburova na Němci okupované ukrajinské město Ovruč, aby zabránil nepříteli v uplatnění taktiky spálené země. Mezi jednotkami, které se úderu na město účastnily, byl také československý partyzánský oddíl v SSSR, kterému velel kapitán Ján Nálepka. Během boje čs. oddíl dobyl most přes řeku Noryň, což byl jeho hlavní cíl, a následně se iniciativně zapojil do boje o ovručské nádraží. To bylo ale silně bráněno, oddíl utrpěl citelné ztráty a musel ustoupit. Jedním z padlých byl kapitán Nálepka, velitel a organizátor oddílu, který byl in memoriam vyznamenán nejvyšším sovětským vyznamenáním – Zlatou hvězdou hrdiny SSSR.

Ján Nálepka dnes patří k poněkud pozapomenutým hrdinům čs. odboje za druhé světové války, částečně proto, že před rokem 1989 byly jeho jméno a činnost výrazně využívány čs. komunistickou propagandou. Po rozdělení ČSFR v roce 1993 byl jeho životní příběh zcela logicky převzat hlavně slovenskou vojenskou historií a z české tak trochu neoprávněně vypadl. Přesto nelze zapomínat, že on i jeho partyzáni (většinou Slováci) bojovali za obnovu Československa. Připomeňme si proto stručně tuto mimořádnou postavu naší společné vojenské historie. Nálepka se narodil 20. září 1912 v obci Smižany na východním Slovensku, absolvoval povinnou prezenční službu v československé armádě, do civilu odešel jako podporučík a pracoval jako učitel. Byl členem agrární strany a vynikal svými pokrokovými a progresivními názory. Mobilizaci zažil již roku 1938, následně se vrátil k pedagogické činnosti a znovu byl mobilizován 16. března 1939 do nové slovenské armády. Aktivně se účastnil takzvané malé války proti Maďarům na východním Slovensku, přičemž projevil značnou osobní odvahu a byl povýšen na poručíka. Poté působil na poddůstojnické škole a v září 1939 se ve funkci velitele roty podílel na slovenském tažení do Polska, během něhož se vyznamenal, byl dekorován medailí Za hrdinství a v říjnu 1939 byl přijat do stálého služebního poměru.

Roku 1941, již v hodnosti nadporučíka, odjel se štábem slovenské zajišťovací divize na východní frontu, kde byli slovenští vojáci nasazeni k zajištění železnice v úseku Pinsk-Gomel proti sovětským partyzánům. Byl náčelníkem štábu pěšího 101. pluku a zpravodajským důstojníkem. V červenci 1942 navázal kontakt a následně spolupráci se sovětskými partyzány. Stal se pro ně cenným zdrojem zásob i informací. V té době Nálepka (již v hodnosti kapitána) zformoval mezi slovenskými vojáky a důstojníky odbojovou skupinu a koncem roku 1942 dokonce dvakrát zasáhl v přímém boji na podporu partyzánů. Za tyto případy „omylem“ vedené „přátelské palby“ se pak samozřejmě musel omluvit a chaotickou situaci vysvětlit. Následně plánoval převést na sovětskou stranu celý pluk, což se mu ale nepodařilo. Dezerce k nepříteli se ale mezi slovenskými vojáky rozmáhaly. Na jaře 1943 již bylo gestapo na stopě slovenského kapitána Repkina (což bylo Nálepkovo krycí jméno) a Nálepka byl několikrát vyšetřován. Nakonec dezertoval k partyzánům jen se třemi kolegy v noci ze 14. na 15. května 1943.

Rozkazem generála Saburova byl 18. května vytvořen československý partyzánský oddíl, k jehož zformování byli ke štábu svazu převeleni všichni českoslovenští vojáci z partyzánských oddílů v Žitomirské oblasti, a jeho velitelem byl jmenován kapitán Ján Nálepka. Následujícího půl roku působil čs. partyzánský oddíl v počtu zhruba 50–60 mužů na Ukrajině západně od Kyjeva. Při sovětské ofenzivě směřující k osvobození ukrajinské metropole na začátku listopadu 1943 (které se velmi úspěšně účastnila i 1. čs. samostatná brigáda v SSSR vedená Ludvíkem Svobodou) byl Saburovův partyzánský svaz pověřen úkolem blokovat přístupové cesty ke Kyjevu ze západu a nedovolit tak přesun německých posil. V rámci plnění těchto úkolů padlo 14. listopadu rozhodnutí zaútočit na důležitý železniční uzel v Ovruči, dobýt město a předejít tak destrukci důležitých zařízení a poté jej udržet do příchodu sovětských pozemních sil. Tohoto útoku, který navzdory ztrátám dopadl úspěšně, se účastnil i Nálepkův partyzánský oddíl, sám Nálepka ale v boji o Ovruč padl. Po jeho smrti a spojení se sovětskými pozemními silami se většina členů čs. partyzánského oddílu přihlásila ke vstupu do československé samostatné brigády v SSSR a odešla od partyzánů k čs. vojsku, čímž československý partyzánský oddíl v SSSR zanikl.

Prezentovaná kniha vyšla poprvé ve slovenštině roku 1968 a následně roku 1973 v českém překladu. Její autor Viliam Šalgovič (1919‒1990) byl během druhé světové války příslušníkem slovenské armády a sloužil u 101. pluku stejně jako Nálepka. Dezertoval k partyzánům 17. května 1943 a stal se příslušníkem Nálepkova čs. partyzánského oddílu, s nímž prošel celou jeho bojovou cestu až do Ovruče. Poté vstoupil do čs. vojska v SSSR, absolvoval sovětské vojenské učiliště a jako osvětový důstojník zůstal v řadách čs. armádního sboru až do jeho příchodu do Prahy. Po válce působil jako zpravodajský důstojník u Reicinova obranného zpravodajství a jako poslanec národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska. V ní patřil ke konzervativnímu prosovětskému křídlu, jako takový přivítal okupaci roku 1968 a během normalizace se stal členem ÚV KSS a předsedou Slovenské národní rady. Po revoluci roku 1989 se stáhl z veřejného života a v únoru 1990 spáchal sebevraždu. Jeho kniha se stala nejen svědectvím přímého účastníka bojů čs. partyzánského oddílu o jeho nasazení a osobnosti jeho velitele, ale také nástrojem komunistické propagandy. Celkově jde o poměrně zdařilou práci opřenou z větší části o archivní prameny či svědecké výpovědi, což dokládá, že nejlépe se staví propaganda na reálných událostech, jen s drobnými úpravami. V tomto případě stačilo z Jána Nálepky udělat komunistu, kterým nikdy nebyl. Autor tomu věnuje značnou část první poloviny knihy, kde je líčen Nálepkův život do druhé světové války a jeho progresivistické postoje, které jsou vykládány jako komunistické. Protože ale šlo o bezpečně padlého hrdinu, který se již k událostem nemohl vyjádřit, nebyl to pro autora problém a kult Nálepkovy osobnosti narostl v socialistickém Československu téměř do velikosti kultu Julia Fučíka. Publikace je tedy nejen odbojovou biografií Jána Nálepky a zpracováním bojové cesty čs. partyzánského oddílu v SSSR, ale také ukázkou normalizační komunistické propagandy.

Citace:

Viliam ŠALGOVIČ, Kapitán Repkin odchází: Ján Nálepka – učitel, partyzán, hrdina. 1. české vydání. Naše vojsko, Praha 1973. 167 s.

Zdeněk Mareš

Aktuálně



Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

14. 02. 2025
Posláním Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cílevědomě shromažďovat písemné a…
Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

13. 02. 2025
Za 2. světové války se česká metropole stala terčem leteckého bombardování několikrát,…
Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

12. 02. 2025
Prostorné atrium Armádního muzea Žižkov, jehož rekonstrukce získala hned několik významných architektonických…
Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

12. 02. 2025
Třetí díl seriálu Poklady z depozitáře na webu iDNES.cz, který mapuje méně…
Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

11. 02. 2025
Přijetí mnichovské dohody a následné odstoupení pohraničních oblastí nacistickému Německu znamenalo obrovský…