Pojízdné zařízení pro očistu bojové techniky TZ-74 GABRIEL

Těsně před Vánocemi v roce 1975 schválilo Kolegium ministra národní obrany zavedení do výzbroje Československé lidové armády několik nových typů výzbroje. Jedním z nich bylo i pojízdné zařízení pro očistu bojové techniky TZ-74 GABRIEL na podvozku Tatry 148, jež předložil tehdejší náčelník chemického vojska generál Ján Franko.

Vývoj pojízdného zařízení pro očistu bojové techniky začal již v první polovině sedmdesátých let. Původní návrh byl předložen v polovině prosince 1972 a v lednu následujícího roku rozhodlo kolegium, že pro zabezpečení speciální očisty bojové techniky od bojových otravných látek a zplodin radioaktivního spadu bude nutné vybavit ČSLA novým typem zařízení na základě československého vývoje a sériové výroby v domácím průmyslu. Tato potřeba plynula z faktu, že sovětská strana nebyla schopna dodat v dostatečném množství podobné zařízení TMS-65. I přes naléhaní tehdejšího ministra národní obrany generála M. Dzúra o dovozu této techniky bez zamontovaného leteckého motoru a dodání vlastního, se ukázala tato možnost jako nereálná. Sovětská armáda používala motor z letounu MiG-17, zatímco československé zařízení se spoléhalo na domácí motor z letadla L-29 Delfín. Dále ministr národní obrany požadoval umístit proudový motor na přívěs s odůvodněním, aby „nám auta nestála na špalcích.“ Při posouzení tohoto technického řešení se ukázalo, že armáda nedisponuje přívěsem s požadovanou nosností. Přestavba TZ-74 na přívěsy by znamenala zavedení nového přívěsu a opakování všech etap vývoje (ověření funkčních vzorků, vývoj prototypu, technologický vývoj ve výrobním podniku), což by znamenalo zahájení sériové výroby nejdříve v roce 1980. Proto nakonec byla schválena původní koncepce na nákladním automobilu Tatra 148.

V původním materiálu byl plánován počet zařízení TZ-74 pro potřebu chemického vojska ve výši 30 kusů s předpokladem dodávek v letech 1974 – 1976. Cena jednoho kusu byla stanovena na 800 000 Kčs. Předpokládané celkové náklady, včetně nákladů na vývoj činily 31 320 000 Kčs. Na základě jednání s řešitelem vývoje a výroby ČKD Blansko se však cena jednoho kusu zařízení zvýšila o 130 000 korun.

V prvotním návrhu bylo 24 kusů určeno pro čety speciální očisty pluků chemické ochrany, 4 kusy by dostaly vojenské školy a zbývající dva měly patřit do zálohy. Při sestavování výstavby ČSLA na roky 1976 – 1980 došlo u útvarů chemického vojska u vševojskových svazků a svazů ke zvýšení počtu TZ-74 až na 120 zařízení. Většinu TZ-74 (102 kusů) měly dostat roty speciální očisty praporů chemické ochrany vševojskových divizí, 8 kusů rota chemické ochrany týlu, 4 kusy rota chemické ochrany PVOS a stejný počet vojenské školy. Vzhledem k daleko většímu počtu měly dodávky probíhat v letech 1974 – 1980 s tím, že v 1975 by ČKD Blansko dodalo deset kusů a v následujících letech měly dodávky vzrůst až na 26 kusů.

Začlenění TZ-74 do útvarů chemického vojska by probíhalo podle organizační výstavby chemického vojska a reorganizace vševojskových divizí na novou typovou organizaci. Jako první by obdržely toto zařízení motostřelecké a tankové divize stálé bojové pohotovosti a školy. Následovaly by roty chemické ochrany samostatných praporů chemické ochrany, pak měly přijít na řadu roty chemické ochrany divizí PVOS, motostřelecké a tankové divize na snížených počtech, samostatné roty chemické ochrany týlu armád a frontu, a nakonec mobilizované vševojskové divize.

Na začátku července 1975 uložil ministr národní obrany snížení celkového počtu této techniky a úpravu organizačního začlenění z důvodů značných finančních nákladů. Celkové realizační náklady včetně náhradních dílů pro 120 TZ-74 se vyšplhaly na 134 761 000 Kčs. Proto byly vypracovány dvě varianty. První varianta zajišťovala plně jednotypovou organizační strukturu motostřeleckých a tankových divizí a na 43 procent potřeby útvarů chemického vojska vševojskových armád a Západního vojenského okruhu. Což znamenalo dodat 64 zařízení. Roční dodávky se měly pohybovat okolo deseti kusů. Náklady by klesly na 70 233 000 Kčs. Druhá varianta rovněž plně zajišťovala motostřelecké a tankové divize, a navíc plnila potřebu útvarů chemického vojska armád a okruhu na 100 procent. Tato varianta počítala s dodávkou 88 kusů TZ-74 a s celkovými náklady 96 570 000 Kčs. Obě varianty měly shodné začleňování k útvarům a jednotkám chemického vojska: typové vševojskové svazky, roty chemické ochrany divizí PVOS, roty chemické ochrany praporů chemické ochrany armád a okruhu a vševojskové svazky na snížených počtech. Vybrána byla první varianta, neboť představovala nižší finanční náklady.

Vzhledem k tomu, že zařízení TZ-74 bylo předurčeno k likvidaci chemického, radioaktivního a biologického zamoření, hledalo se také jeho mírové využití. V roce 1973 provedla Správa chemického vojska a Tanková a automobilní správa zkoušky běžné očisty vybrané tankové a automobilní techniky jako součást vojskových zkoušek. Výsledky zimních zkoušek provedených na bojovém vozidle pěchoty BVP-1, tanku T-55, nákladním automobilu Tatra 138 a na tanku T-55 s radlicí prokázaly vhodnost TZ-74 pro běžnou očistu vozidel. Očista se pohybovala v časovém rozmezí 3 - 4 minut a všechna vyjmenovaná technika vyhovovala podmínkám garážování na odstavných a volných plochách. Při chodu motorů zkoušených vozidel se neprojevilo žádné narušení jejich normální činnosti. Řidiči mimo zhoršené viditelnosti neměli žádné potíže. Mírové uplatnění u letectva navrhl tehdejší náčelník Správy letectva a vojsk PVOS generál Jozef Remek. Do té doby používalo letectvo k mechanické očistě letištních ploch improvizovaná zařízení založená na stejném principu.

Zařízení TZ-74 GABRIEL bylo určeno ke speciální očistě velké bojové techniky proudem plynů proudového motoru, případně s přidáním vody nebo dezinfekce. TZ-74 byl umístěn na podvozku nákladního automobilu Tatra 148, na němž byl usazen proudový motor M 701 ze cvičného proudového letadla L-29 Delfín. Palivová nádrž měla kapacitu 2000 litrů a nádrž na vodu s ohřevem proti zamrznutí na 5000 litrů. Obsluhu tvořili řidič vozidla a operátor, který ovládal zařízení z kabiny operátora. Výkon TZ-74 při odmořování činil 13 vozidel za hodinu a při dezaktivaci nebo dezinfekci byl 40 vozidel za hodinu. Na místě speciální očisty se používala většinou dvě vozidla s TZ-74. Nad rámec požadavků na dané zařízení byla vyřešena světelná regulace pohybu projíždějící techniky na místě speciální očisty a možnost zadýmování. Zkoušky prokázaly, že od řidičů očišťované techniky se při průjezdu místem speciální očisty požadovaly pouze nejjednodušší úkony, snížení rychlosti případně zastavení podle světelných signálů. TZ-74 bylo možné také využít k hašení požárů. V Maďarsku bylo sovětské zařízení TMS-65 úspěšně použito při hašení požárů naftových zdrojů odfouknutím plamene. Zařízení TZ-74 bylo možné použít za všech podmínek včetně mrazů okolo třiceti stupňů pod nulou.

Jako první je dostala 20. motostřelecká divize, u které byly ověřeny organizační změny ve struktuře chemických jednotek. V roce zavedení do výzbroje obdržela funkční vzorky a prototyp TZ-74 také Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově, kde se měl velitelský sbor ČSLA seznámit a naučit pracovat s nově zavedenou technikou.

Jan Šach

Celý článek ...