Mocenská hra armády na začátku roku 1968 a útěk generálmajora Šejny

V mocenské krizi na přelomu let 1967 – 1968 hrála armáda významnou roli. Nedobrovolně se měla stát nátlakovým nástrojem na záchranu dosavadního nejvyššího představitele, prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky Antonína Novotného. On sám o této intrice ale asi nic nevěděl.  

Plánované cvičení v prosinci 1967, kterého se účastnili vojáci 8. motostřeleckého pluku z Mladé Boleslavi a 13. tankové divize Milovice-Mladá, vytvořilo nejspíše falešný dojem, že dosavadní politické vedení vyhrožuje v době stranické krize zbraněmi. Podezření zesílilo poté, co Hlavní výbor KSČ na Ministerstvu národní obrany, asi z jisté setrvačnosti, odhlasoval 5. ledna 1968 dopis na podporu prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného. Dopis pro ÚV KSČ zorganizoval Novotného podporovatel a tajemník hlavního výboru KSČ generálmajor Jan Šejna.

Pod dopis se podepsalo 119 funkcionářů Ministerstva národní obrany. Proti hlasoval jediný, náměstek ministra Lomského pro týl generál Martin Dzúr. Především tato prozíravost ho zanedlouho vynesla do křesla ministra národní obrany. V něm vydržel neuvěřitelných sedmnáct let.

V lednu 1968 dosavadní ministr národní obrany armádní generál Bohumír Lomský vystoupil s obsáhlým příspěvkem v diskusi na lednovém plénu ÚV KSČ. Rozhořčeně se ohrazoval proti hlasům obviňujícím armádu z úmyslů zasahovat do vnitřního vývoje v zemi. Varoval před podceňováním hrozeb ze Západu. Ocenil v této souvislosti úlohu Antonína Novotného při budování armády v době kvalitativní přestavby a růstu ozbrojených sil. Dokonce Novotného hájil, že zásadní otázky obrany a armády nikdy nerozhodoval sám, a že také jako jeden z mála byl iniciativní.

Dezerce

Podporovat prakticky odepsaného Novotného byla politická naivita, která se Lomskému vymstila. K tomu se takřka vzápětí přidala zcela mimořádná událost, jíž byla skandální dezerce generálmajora Jana Šejny.

Jaká byla jeho kariéra? Coby funkcionář KSČ nastoupil Šejna v říjnu 1950 základní vojenskou službu, ale již v dubnu následujícího roku se stal zástupcem pro věci politické 63. ženijního pluku. Během svého kariérního vzestupu těžil ze známosti se synem prvního tajemníka ÚV KSČ, tedy s Antonínem Novotným mladším. V květnu 1956 se proto stal náčelníkem sekretariátu ministra národní obrany Lomského, sekretářem jeho vojenské rady a tajemníkem kolegia ministra. Kromě řady dalších funkcí se v roce 1964 stal vedoucím tajemníkem Hlavního výboru KSČ na MNO.

Šejna nelegálně získával na úkor armády peníze pro svůj nákladný život. Přestože byl dlouho nedotknutelný, v polovině února na něj byl pro defraudace přece jen vydán zatykač. Byl však varován a 25. února 1968 utekl se synem a milenkou do zahraničí. Skončil v USA, kde se dal k dispozici americkým úřadům. V emigrace se změnil z pravověrného komunisty na přesvědčeného pravičáka.

Následky

Šejnův útěk znamenal zemětřesení. V době počínajícího pražského jara již nebylo možné tolik problémů utajit. Politickou situací na MNO a záležitostí Šejnova útěku se zabývala 4. března 1968 60. schůze předsednictva ÚV KSČ. Informaci o činnosti na úseku MNO, MV a o případu generála Jana Šejny přednesl Alexander Dubček.

Předsednictvo rozhodlo o ustavení komise v čele s Oldřichem Černíkem a členy Janem Pillerem (oba byli členové předsednictva ÚV KSČ), generálporučíkem Václavem Prchlíkem, jenž byl vedoucí oddělení státní administrativy ÚV KSČ, plukovníkem Viliamem Šalgovičem a Janem Hlínou, již byli členové Ústřední kontrolní a revizní komise, a generálmajorem Egydem  Pepichem, náčelníkem Hlavní politické správy ČSLA.

Komise měla prošetřit události a signály na Ministerstvu národní obrany v době kolem zasedání ÚV KSČ v říjnu a prosinci 1967 a v lednu 1968, tedy fámy o údajné vojenské podpoře Antonína Novotného. Dále se měla řešit osobní odpovědnost členů ústředního výboru a samozřejmě i okolnosti útěku generála Šejny.

Vyšetřování mělo dalekosáhlé důsledky pro vedení Ministerstva národní obrany. Pro veřejnost se stala armáda na dlouho dobu nedůvěryhodnou institucí.

Prokop Tomek

Celý článek ...